MACF: Dotčená odvětví

Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) je nová regulace, jejímž cílem je vyrovnat konkurenční podmínky mezi evropskými průmyslovými podniky, které platí uhlíkovou kvótu, a výrobci mimo Evropu, kteří ji neplatí (náš úvodní článek o CBAM). Tento mechanismus je zaměřen konkrétně na boj proti úniku uhlíku. Jeho působnost pokrývá 6 odvětví:

• Železo a ocel
• Hliník
• Cement
• Hnojiva
• Elektřina a vodík.

‍Proč ale právě tato odvětví a ne jiná?

CBAM a trh s emisními povolenkami EU ETS

Odpověď spočívá v tom, že CBAM je spojen s evropským trhem s emisními povolenkami (systém obchodování s emisními povolenkami, neboli EU ETS). Tento uhlíkový trh umožňuje regulaci emisí evropských společností prostřednictvím systému stropů a obchodování s právy na vypouštění skleníkových plynů (emisní povolenky). V současné době pokrývá téměř 40 % celkových emisí EU.

Evropský systém obchodování s povolenkami se zaměřuje na „skleníkové plyny z konkrétních činností, se zaměřením na emise, které lze měřit, vykazovat a ověřovat s vysokou mírou přesnosti“ (Evropská komise).

Nicméně některé činnosti, kterých se evropský trh týká, nejsou pokryty CBAM, jak ukazuje níže uvedená tabulka.

Odvětví vyloučená z CBAM, ale zahrnutá v EU ETS

Odvětví pokrytá CBAM jsou prozatím omezena na ta s nejvyššími emisemi. Tento seznam by se mohl rozšířit na další průmyslová odvětví po úplném zavedení mechanismu, od roku 2026. Lze se ptát, proč se tento mechanismus nevztahuje na některá odvětví evropského trhu s uhlíkem (ETS) nebo na jiná odvětví (mimo ETS), jako je textil nebo kosmetika.

Například plast, který byl v roce 2019 zodpovědný za 3,4 % celosvětových emisí (OECD), není do CBAM zahrnut.

Důvody vyloučení některých odvětví z CBAM a ETS

Odvětví s nízkými emisemi uhlíku nejsou pokryta systémem EU ETS.

Absenci některých průmyslových odvětví z působnosti EU ETS lze vysvětlit několika argumenty. Například odvětví, s nízkými emisemi se zdají být vyloučena z rozsahu trhu s uhlíkem. Lze například uvést kosmetický průmysl, který by představoval mezi 0,5 a 1,5 % celosvětových emisí, což je podstatně menší podíl než ten, který je připisován těžkému průmyslu (kovy, cement atd.).

Dále, trh s emisními povolenkami se zaměřuje na emise pocházející z fáze výroby. Je však zřejmé, že různé fáze životního cyklu kosmetických výrobků nemají stejný dopad na životní prostředí. Uhlíkové emise pocházejí především z obalů výrobků (pokryté EU ETS prostřednictvím odvětví plastů a/nebo papíru a lepenky) a z jejich používání. Fáze výroby, včetně spotřeby energie, by představovala maximálně 5 % celkových emisí (Quantis, Make Up The Future). Je tedy zřejmé, že EU ETS (a tedy i MACF), který se historicky zaměřuje na emise generované ve fázi výroby (s výjimkou letectví a námořní dopravy), není nejvhodnějším nástrojem pro regulaci uhlíkových emisí v tomto odvětví.

Omezení nákladů na klimatické normy pro konkurenceschopná odvětví

Některá vysoce konkurenceschopná odvětví by také mohla těžit z určité ochrany: vyhýbáme se tomu, abychom je znevýhodňovali oproti neevropským konkurentům, kteří nepodléhají uhlíkové ceně.

To je například případ námořní dopravy, která byla zcela vyloučena z EU ETS, než byla od roku 2024 částečně integrována. Cesty s odjezdem nebo příjezdem do třetí země jsou tak pokryty z 50 % emisí, zatímco cesty v rámci EU (výchozí a cílový přístav se nacházejí v EU) jsou pokryty ze 100 %. Jelikož jen málo zemí uplatňuje uhlíkovou cenu na námořní dopravu, Evropská unie ji nezahrnula do EU ETS, aby se vyhnula penalizaci evropských aktérů.

Výzvy přesného měření uhlíkových emisí v textilním průmyslu

Dalším důvodem, proč některá odvětví nejsou pokryta EU ETS a MACF, může být obtížnost přesného měření uhlíkových emisí spojených s fází výroby.

Textil je dobrým příkladem: představuje významný podíl uhlíkových emisí (podle nejvyšších odhadů až 10 % celosvětových emisí), ale ty, které vznikají ve fázi výroby, jsou složitější na měření. Přitom, přesnost měření emisí je jedním z hlavních kritérií evropského trhu s uhlíkem.

Obtížnost měření uhlíkových emisí v textilním průmyslu je dána mnoha fázemi a rozmanitostí aktérů zapojených do fáze výroby výrobků, jak ukazuje níže uvedené schéma. Například při výrobě 100% bavlněného kabátu v Asii představuje zpracování produktu po získání surovin 50 % emisí životního cyklu oděvu. Navíc je fáze zpracování suroviny rozdělena do 4 různých etap (předení, tkaní, zušlechťování, konfekce), které se často odehrávají v několika zemích, což násobí fáze mezilehlé dopravy a počet subjektů, od kterých je třeba získat údaje o emisích.

Dopad dalších environmentálních norem na některá odvětví

Některá odvětví – například kosmetický a textilní průmysl – se navíc řídí dalšími environmentálními normami (mimo EU ETS), jejichž cílem je mimo jiné regulovat uhlíkové emise. To je například případ zákona AGEC ve Francii. Zákon proti plýtvání pro oběhové hospodářství má za cíl podpořit změnu výrobních a spotřebních modelů s cílem snížit dopad na životní prostředí naší společnosti.

Zákon AGEC si tak klade za cíl omezit odpad a jeho škodlivé dopady na biodiverzitu a klima. Tato politika by měla snížit uhlíkové emise z různých činností tím, že zavede konec jednorázových plastů, zlepší informovanost spotřebitelů (např. index opravitelnosti), podpoří solidární opětovné použití a bude bojovat proti plánovanému zastarávání.

Další evropské nařízení (2023/1115) zaměřené na omezení odlesňování bylo nedávno zveřejněno v Úředním věstníku EU v roce 2023. Nařízení zakáže uvádění na trh nebo vývoz produktů, jejichž výroba přispěla k odlesňování nebo degradaci lesů po 31. prosinci 2020 (Ministerstvo ekologické transformace…). Odvětví tak rozmanitá jako kakao, kaučuk nebo dřevěný nábytek jsou přímo ovlivněna touto novou environmentální normou. Pomocí při ochraně lesů se tato evropská norma šířeji zapojuje do boje proti globálnímu oteplování: bojem proti odlesňování chráníme přirozené kapacity pro ukládání uhlíku a přispíváme k dosažení uhlíkové neutrality.

Energetický význam a emise odvětví MACF

Odvětví, na která se vztahuje MACF, jsou podle definice odvětví, na která se již vztahuje evropský trh s uhlíkem (ETS). Tato odvětví byla vybrána, protože představují významnou část celosvětových emisí a že výpočet těchto emisí lze provést s přesností.

Energeticky náročná průmyslová odvětví (zahrnutá v tabulce EU ETS) generovala v roce 2019 22 % emisí Evropské unie (Evropská komise). Podle Světové asociace oceli (World Steel Association) odpovídaly v roce 2020 emise související s výrobou oceli 7 % až 9 % celosvětových emisí CO2. Výroba cementu by pak podle GCCA (Global Cement and Concrete Association) představovala 7 % ročních celosvětových emisí CO2.

Energeticky nejnáročnější odvětví jsou obvykle velkými producenty uhlíku: ať už přímým využíváním fosilních paliv (plyn atd.) nebo spotřebou elektřiny s vysokou uhlíkovou stopou, jako je tomu například v Číně, kde uhlí hraje ústřední roli při výrobě elektřiny.

Nakonec bude nutné sledovat seznam odvětví, na která se vztahuje MACF, protože v příštích letech by mohla být integrována nová průmyslová odvětví, jako je plast nebo sklo.